#13

Krasný nový den vám přeji. A přicházím s dalším blogem.

Minulý týden byl všestranný, pokud se to dá o týdnu takhle říct. Prostě jsem hodně prožila. Z každého soudku něco.

Hned v pondělí jsem brzičko ráno nastoupila do vlaku směr Bratislava. A opět to samé, jako vždy, když vstávám, abych vše krásně stihla a místo balení začnu uklízet. Připravila jsem Marušce věci do školky a udělala to a to, než jsem si všimla, že ručičky času nějak zrychlují a že už mám nejvyšší čas se vydat na vlak. Malinko jsem zapomněla, že kulhám a jsem pomalá jako šnek a tak jsem do vlaku nastoupila 2 minuty před odjezdem. Malinko stres. Ta cesta od taxiku na 4. nástupiště není tak krátká.

V Bratislavě jsem se potkala s kolegy z Talentu, abychom natočili jeden díl jedné nové tv soutěže, která by se měla na Slovensku vysílat. Měla jsem odpočívat a mít nohu pěkně nahoru. Ale neee, musela jsem to zkoušet, co tam dělají ostatní a na tu nalomenou nohu jsem šlápla, bolelo to, tak jsem hned odlehčila tím, že jsem radši spadla na koleno… Typická já. Do všeho hrrr hrrr. Ale dopadlo to dobře. Noha drží, neodpadla 😀 Bohužel jsme já a Kuba Prachař nestihli dřívější vlak, a tak jsme čekali 2 hodiny na další. Pak jsme ve vlaku střídavě spali, pojídali párky s hořčicí nebo si povídali. Cesta mi tak bleskově utekla a já byla celá šťastná, když jsem si mohla lehnout k mým nejmilovanějším. Maruška má totiž postýlku v našem pokoji a občas se v noci zatoulá k nám. Samozřejmě úplně nenápadně. Její zaklínadlo pro tento případ je – já mám zlý sen (poslední dobou postapokalyptický, kdy na je na Zemi úplně sama se spoustu Zombíků… ). Kolikrát ani nezaregistrujeme, že už je u nás. Ze spánku jeden z nás automaticky nadzvedne ruku s peřinou, ona si tam zaleze a spí v klídku až do rána. Bude to hrozné, až to jednoho dne nebude dělat. Teď jsem si vzpomněla, jaké blbosti a hry jsme dělali s tátou, brácha a já. Ráno jsme naskákali mámě a tátovi do postele a pak blbli. Táta vždy dělal, jakože už fakt vstává, tak jsme taky vstávali a najednou skočil do postele jako rybička, že ještě bude spát. Taková nekonečná hra. A my se chechtali jako blázni. To udělám zítra ráno s Maruškou. :)))

V úterý jsme vyspávaly. Tatínek odešel do práce a holky se loudaly ránem. Ještě, že naše školka má otevřené dveře celý den. V půl deváté jsem jí teprve odvedla. Byly jsme s pejskama a byly jsme šíleně pomalé. To taky občas miluju. Mě pak čekala jen pracovní schůzka kvůli jednomu šíleně tajnému projektu 🙂 a kontrola u doktora. Pochválil mě. Vše tak, jak má být. Hurá. Apropos – byli jste i vy na všech preventivních kontrolách? Zabere to chvilku a často i zachrání život! Holky, kluci šup k diářům. Vše ok?

Teď mě napadlo. Ve 13h jsem konečně dosedla na gauč, otevřela počítač, podložila nožku a zazvonil telefon. Marti, kde jsi? Já na to – no doma, kde bych byla. Pak delší ticho…. Pak už jen hektika a vybelhávání se z domu. Měla jsem zkoušku, o které jsem si myslela, že je až ve středu. Naštěstí to nebylo daleko, tak jsem meškala jen o 15 min. Nesnáším chodit pozdě. Ble. Já jsem paní Chodí včas. Byla to zkouška na středeční soutěž San Remo, kde jsem byla nejen porotkyní, ale také zpívala s Markem Ztraceným náš starší duet – Káva a sex.

Po zkoušce jsme zašli naproti na jedno malé pivko a vypili jsme si ho venku. Na sluníčku. Ach to blížící se jaro. Tedy snad.

No a ve středu soutěž. San Remo je pro zpěváky juniory. V porotě byli vedle mne např. také Miro Žbirka, Helena Vondráčková, Janis Sidovský, Pavel Vítek, Marek Ztracený, Katka Knechtová atd. Bylo to zábavné. Zpívalo několik finalistů z Čech i ze Slovenska a vyrazili mi dech. Bylo jim 12-14 a byli neuvěřitelní. To neříkám jen proto, že jsem tam byla. Ale opravdu jsem to nečekala. Dali mi naději, že budoucnost bude krásná. Zpívali úžasně a neuvěřitelně procítěně. Tak mladí, talentovaní a v podstatě už velmi pokročilí zpěváci. A přesto nebylo až tak těžké se shodnout na vítězích, kteří pojedou bojovat za svoji zem do Itálie. Byl to krásný večer a já se těším na příští ročník – tedy jestli mě znovu vezmou do poroty. 😀

Ve čtvrtek po osmé jsem vyzvedávala na letišti Thorstena, mého německého kytaristu z DIE HAPPY. A tak byla pro změnu Maruška ve školce mezi prvními, abych vše stíhala. Během předešlého večera do studia už dorazila polovina z Německa polovina kapely (Ralph a Jurgen) i s producentem, druhým kytaristou a fotografkou. Dopředu jsem zařídila vše podstatné, dokonce i online nákup, aby měli vše, než přijedu. Rovnou z letiště jsme frčeli za Prahu. Měli jsme před sebou 3 dny plné práce, skládání nových písniček a aranžování starších, už hotových. Moc jsem se na ně těšila. Konečně přijeli za mnou. Uvědomuju si totiž, že v podstatě pořád jezdím já za nima do Berlína. Tak se to jednou takhle pěkně otočilo. Jo  cestou na letiště mě napadla jedna písnička, díky čemuž jsme měli ve studiu hned co dělat.

Odpoledne mi přijel Míra i s Maruškou. Využíváme toho, že je ještě ve školce a proto pátek zůstala se mnou na chatě a ve studiu. Míra musel ráno do práce, ale odpoledne se za námi vrátil. Maruška zatím byla s námi ve studiu nebo u správců a byla šťastná, že je v přírodě. Ona to tam miluje.

S klukama jsme ty tři dny hodně zkoušeli, psali a skládali, i jsme se stačili jednou pohádat (normální, při psaní nového alba). Měli jsme tam jednu mladou fotografku Ronju, která nás celé 3 dny doprovázela, fotila a filmovala vše, co se dělo. Konečný účet, 2 nové písničky a spoustu ostatních rozdělaných dokončena a zaranžována, takže závěrečné hodnocení – vyplatilo se to.

Jeden večer jsme jeli do jedné nedaleké hospody na jídlo a díky tomu zažili i něco ne zcela běžného. Pro pána, který seděl vedle nás si přijeli policajti. Trochu v nás přitom hrklo 😀 Takže i zážitků bylo dost. Policejní zásah, během ládování tlačenky, grilovaného hermelínu, moravského vrabce, topinek s česnekem a bramboráčkama. Uf. Úplně nápadně jsme se přejedli a šíleně se nasmáli.

Kluci odjeli v sobotu večer, tak jsem měla neděli jen pro mé dvě eM. Venku bylo nádherně. Zase jsme začali krmit ptáky slunečnicovými semínky a přitom je společně pozorovali. Už v minulosti jsem u krmítka zaregistrovala sýkoru koňadru, modřinku a babku plus mého oblíbence brhlíka. Tentokrát k nám ale přiletěli i červenka, strnad a strakapoud. Prostě nádhera. Moc jsme si to užili.