#2

Ahoj kamarádi,

další týden uběhl jak voda. Ne jako pomalej, líně se valící potok, kterej teče jen proto, aby se nezastavil. Ale jako třeba voda v Niagarském vodopádu. Jeden mžik, nebo dva, a už je ta o stovky metrů dál. Tak to teď vše nějak utíká. Jsem se úplně lekla, když Alice, žena mého táty, dnes začala vytahovat vánoční ozdoby a adventní věnec. V neděli už nás čeká první advent! Kdybych to neviděla u Alice, měli bychom ho bez věnce. Minulé Vánoce jsme totiž byli na vesnici na naší „chatě“ a to už 2 týdny před štědrým dnem. Proto máme všechny ozdoby právě tam ve sklepě. Hned jsem tam běžela a vytáhla nejen ten krásný věnec, který si každý rok přezdobuju sama, ale i vánoční věnec na dveře, který svítí 🙂 Ale teď zpět na začátek týdne.

V pondělí se nám samozřejmě nechtělo vstávat. To pak občas Marušce dopřeju delší válení se na gauči s krátkou pohádkou. Máme víc času, já si udělám ještě jedno kafe a nikam se neženu. Takže jsme vyrazily o půl hodinky později. Pak jsem se ještě courala s pejskama, i když už byla zima a já byla málo oblečená. Pořád si nemůžu zvyknout, že už je konec listopadu. Jakoby teprve skončilo září a babí léto. A ta zima si už pěkně dokáže najít každou dirku ve svetru a pak se rozšiřuje po nahé kůži. Potvora.

Bylo pondělí a já to s tou kávou nějak nevychytala. Při líčení jsem vypila mojí třetí. Nemusíte se bát, já piju kávu bílou, takže mě to moc nenakopne. Spíš nasytí. Po 3 letech v našem bytě jsem si konečně koupila židli ke stolku, který jsem plánovala právě jako líčící koutek. Takže taková malá premiéra. Šlo to hladce 😀 a vyrazila jsem do centra, kde jsem jako jedna z kmotřiček popřála nové knížce Báry Nesvadbové „Momentky“ štastný život. Bylo to takové milé setkání fajn lidí. Vlastně často nic podobného nedělám, i když nabídek by bylo dost. Ale tato úloha mi přijde vhodná pouze v případě, že k tomu mám nějaký vztah. A k Báře takový vztah mám. A ne jen nějaký. :))

Ze křtu jsem jela s Ondrou, mým kytaristou, na Žofín, kde Hanka Kynychová pořádala svojí každoroční akci pro děti z děštských domovů. Zahráli jsme tam 3 písničky. Bylo to fajn i proto, že tam vedle jeviště stáli bubeníci z Groove Army, kteří soutěžili i v Talentu. Jen tak jsem je vybídla, aby si zahráli s námi a oni opravdu vyšli na jeviště a rozbalili to takovým způsobem… Radost pohledět. Mám ráda spontánní akce. A tohle bylo opravdu milé.

Odpoledne jsem s kamarádkou pekla perníčky. Už za 2 týdny mám 2 vánoční koncerty a slíbila jsem, že něco pro publikum napeču. Během toho, co jsme pekly, si naše malé cácorky hrály v pokojíčku a tak jsme všechny měly moc hezké odpoledne a večer. Holky neudělaly ani takový bordel. 😀

V úterý ráno jsem běžela za Adélkou, mojí kadeřnicí. Tento luxus si ráda dopřávám. Jsou tam na mě všichni hodní, udělají mi kávičku a usmívají se na mě. Dokonce si při odchodu můžu vzít bonbón. I dva. :)) Od Adély jsem už ale pospíchala na pracovní schůzku a pak domů. Sbalit, připravit, vyřídit. Ten den jsem měla 3 schůzky, každou úplně někde jinde. A večer, po uspání Marušky, už jsem odjížděla do Zlína. Takže jsem si tu mojí holčičku musela pořádně umazlit. Ještě že letos už budu jen 2 dny bez ní. Já se vlastně vždy po práci ráda vracím domů, ale někdy to prostě nejde. Většinou je to tak, že když někde vystupuju, tak je to večer a to už je doma zase tatínek. A ráno se zase probudíme všichni spolu.

Ve středu ráno jsem se u snídaně potkala s Vaškem Noidem. Náše Rocksymphony dny začaly. Středa byla ve znamení zkoušek už s celým orchestrem. Přece jenom jsme měli úplně nový materiál. Dřív jsme zpívali jeden výběr starých rockových hitů. Teď už ale jedeme Rocksymphony 2, takže další písničky, nové úpravy, stejné nervy 😀 Bylo to fajn, zase stát na jevišti s tolika lidmi. Někdy se až divím, jak všichni dohromady hrajeme to stejné. A že to šlape. Tolik lidí najednou.

Odpoledne si pro mě přijela teta Marta. Bydlí kousek za Zlínem v domečku, který postavil můj děda Franta. Toho jsem tak milovala. Muzikant samozřejmě 😀 Hrál na trumpetu a skvěle vařil. Měl super cit pro humor a měl me rád. Věděl, že miluju hrášek a proto ho pro mě pěstoval a když jsem v létě přijela, naloupal mi ho do mísy, abych ho mohla už jenom hltat. Pak jsem mu seděla na břiše a bubnovala na jeho pupík. Měl Trabanta a říkal mu Emilek. Když Emilek nechtěl nastartovat, tak ho děda prosil: „Emilku, tak pojeď už!“ Byla to vždy velká legrace. 

Bohužel už tu děda dlouho není, ale domeček stojí a v něm moje teta, můj strejda a můj pes, tedy fenka Katze (Katzinka). Měla jsem jí dlouhých sedm let, než byl Marušce jeden rok. Bohužel na ní Katze moc žárlila. Teta mi to ulehčila a nabídla mi, že si ji půjčí. Už jí ma půjčenou 4 roky. A jsou spolu štastní. Z pražského psa se stal pes vesnický. Celá velká zahrada je jenom její.

Teta se zase ukázala a udělala řízky a bramborový salát, pak hned přistál na stole medovník, který ještě chtěla zdobit šlehačkou. Pak zase zmizela v kuchyni a přinesla krásné nazdobené jednohubky, misku chipsů a další plnou ořechů… Moravská pohostinnost. S plným břichem jsem se večer odkutálela na pokoj.

Ve čtvrtek a v pátek už přišly na řadu naše vystoupení. A ani dopoledne jsme se nenudili. Ve čtvrtek byla generálka a pak mě hned po vystoupení a odvezli do Brna do hotelu. V pátek ráno jsem tam totiž byla jako host v Dobré ráno v ČT. Budíček ve 4:45 nic moc. A zpívat po šesté ranní ještě míň než nic moc 😀 Přijel mi Ondra z Prahy, abychom mohli vystoupit spolu. Po vysílání jel Ondra zase do Prahy a já zpět do Zlína. Bohužel ne do postele, ale na focení. Nechápu, jak jsme to mohli nafotit. Oči mě pálili a celé tělo řvalo – chci spáááát. Já mu ale slíbila, že hned po focení bude čas. A byl. 2 hodiny zaslouženého spánku. Pak sprcha, večeře, sbalit a šup do kongresáku. Tento den bylo publikum takzvaně na stojáka. A bylo plno. A byla to BOMBICE. Skvělá atmosféra, Vašek a já jsme skákali sem a tam a nechávali naše hlasivky pořádně cvičit. Vašek je skvělej kamarád. Málo se vídáme, ale když to vyjde, tak se nasmějeme. Už se těším na další vystoupení v dalším roce. Máme před sebou Vsetín, kde už je vyprodáno. Pak Ostravu, Brno, Prahu a ještě jeden Zlín. Kdyžtak se podívějte na sociální sítě pod RocksymphonyCZ.

Hned po koncertě a autogramiádě jsme jeli zpátky domů. Právě abych se probudila zase u Marušky a u Míry. Přijela jsem ve dvě ráno. Maruška mě vzbudila v osm. A vůbec to nevadilo.

Víkend byl rodinný, krbový a klidný. Sice v sobotu odpoledne přijel technik až z Bratislavy, aby zapojil vše do večerního vysílání Talentu, ale bylo to více méně doma, jen přes zahradu od mé rodiny. A včera už jen to hledání vánočních ozdob a věnců, oběd i s tátou a jeho rodinou a večer cesta zpět do Prahy. Víkendy utíkají nejrychleji, mám ten pocit.