#14

25.2.

Čekal mě, co se schůzek a vystoupení týče, poměrně volný týden a s tou mojí nakřápnutou nohou se mi to moc hodilo. Berle už ani nevím, kde mám. Noha drží a spíš mě bolí pata, na kterou smím našlapovat. Kvůli obvazu nosím ty největší tenisky, které vlastním. Už mám za sebou 3 týdny, tak snad se to dobře hojí, i když moc neodpočívám. 

Přiznám se, že jsem se na pár více méně volných dnů těšila. Mám tolik práce, na kterou potřebuji klid a být doma sama. Taky je fajn, si občas lehnout na gauč a zavřít oči. Na půl hodinky. 

Počasí bylo neuvěřitelné. Sundala jsem zimní dekoraci z lampy nad jídelním stolem a dala tam jarní. Vím, je brzo, ale to mě netrápí. Já se prostě už moc těším. Jako správné jarní dítě. 

V pondělí jsem tedy měla jen dvě schůzky, jednu mimo domov a druhou doma. Plánovaní dalších kroků, nových možností atd. Mám přece celý život před sebou :))) Chci toho ještě tolik vyzkoušet. A spoustu šancí uchopit. Tak uvidíme.

V úterý jsem pokračovala v „home office“. Sluníčko mi pomáhalo. Celý den doma. Sen. Kromě večera. Marek Ztracený slavil narozeniny a řekl mi, že by byl rád, kdybych přišla. Pro „staré kamarády“ si člověk čas musí vždycky udělat. A bylo to moc fajn. 

Ve středu jsem měla migrénu a na nic si nepamatuju. 😀 😀 😀 Jen, že jsem brala Marušku a jejího kamaráda na kreslení a byla ráda, že jsem tam nemusela čekat. Jela jsem domů si lehnout. Fuj. Nemám ráda migrénu. 

Ve čtvrtek už jsem zase dobře fungovala a byl to snad nejproduktivnější den minulého týdne. Zatím se nemůžu rozepsat o tom, na čem teď usilovně pracuji, ale už se na to těším. Bude to zajímavý rok. Ráda bych alespoň napsala nové sólové album, s Die Happy taky píšeme a skládáme. A největší část mého času si nechávám pro Marušku a Míru. Takže v momentech, kdy jsem sama, musím pořádně zabrat. 

Nejkrásnější na čtvrtku ale bylo to, že jsme večer jeli na chatu. Milujeme to tam. Tam se tak nádherně spí. Absolutní tma a klid. Míra sice musel ráno do práce, což znamená dřív vstávat a déle jet, ale stálo mu to za to. Maruška a já jsme zůstaly a užívaly si klidu. Sousedi měli na návštěvě vnučku, která je stejně stará jako Maruška a tak měly holčičky o zábavu postaráno. Půl dne si pod velkým rododendronem hrály na domeček. A já si hrála na hobby ornitoložku. Moje objednávka – obří těžká krabice s ptačím krmením dorazila a já tak mohla naplnit krmítka. Koupila jsem si totiž knihu o ptácích, ve které se píše, že je můžeme krmit celý rok a ne pouze v zimě, jak se dřív říkalo. Už loňské léto jsme přikrmovali a od té doby často ležíme na posteli a koukáme na krmítko na balkóně. Už jsme zaznamenali asi 8 různých ptáčku, kteří k nám lítají a i Maruška je umí pojmenovat. 

V sobotu jsme jeli na otočku do Prahy na dětské představení v Rudolfinu. Já to tam tak miluju. Ty děti to tak prožívají. Krásně oblečení sedí v nádherném sále a hltají, co se děje na jevišti. Trvá to něco méně než hodinku, takže je to pro ně k vydržení.

V sobotu večer přijeli na chatu kamarádi a slavili jsme jedny narozeniny. Takže jsem pekla dort. Byl to super večer. Hráli jsme hry a hodně se u toho nasmáli. 

A zase ta neděle. Míra už začal připravovat zahradu na jaro, já s kamarádkou uklidila balkón. Jinak jsme dojídali dort a ještě trošku odpočívali, než zase vplujeme do nového týdne. 

Doufám, že vy jste si celý týden užili, něco se naučili, udělali něco dobrého a někoho potěšili. Jestli ne, další týden je tady. 

Vaše M.