#15

Martička11.3. 20190

Únor je tu. Jsme blíže jaru.

Týden začal preventivní prohlídkou. Přiznám se, radši mám všechny vyšetření u doktorů za sebou, ale bohužel se to prostě musí zažít, aby byl člověk zase v pohodě. Dopadlo to dobře a já jsem ráda, že jsem tam byla. Letos poprvé půjdu Avon pochod. Doufám, že se do té doby co nejvíce z vás nechá vyšetřit.
Po dobrých zprávách u paní doktorky jsem zamířila na vlasy. Čekala tam na mě už moje kamarádka. Daly jsme si tam rande, ať se aspoň vidíme a máme čas pokecat. Naše kadeřnice Adélka nás obě nabarvila a my pak klábosily a popíjely kafíčko.

Hned po zkrášlení jsem frčela do České televize, kde jsem byla hostem Sama doma. Bylo to moc fajn, i když šíleně krátké a já rozjetá, takže jsem odpověděla asi jen na 3 otázky – zato ale důkladně. 😀 Když to jede, tak mě nic nezastaví.

Maruška měla odpoledne po školce hodinu klavíru. Zlaťák, který hraje v mojí kapele, se občas staví, aby ji potrápil. Spíš si tedy myslím, že je to obráceně. Sice ji klavír baví a tak moc si ho přála od Ježíška, ale sedět a poslouchat je nuda 😀

Úterý bylo ve znamení Andělů. Rozdávaly se ceny Anděl, které jsem dokonce jednou moderovala a ještě teď se mi klepou kolena, když na to pomyslím. U přímých přenosů to tak mám vždy. A ne jen když moderuju 😀

Skoro celý den jsem měla svůj home office. Přeloženo vypiju 2 latte, litr vody (to sem teď píšu, i když kecám, ale snažím se toho tolik vypít), sedím u počítače a odškrtávám vše, co jsem si napsala na seznam. Telefonuju, zařizuju, vypisuju atd. Obvykle mi to zabere spoustu času tedy. Stejně jsem nemohla vypnout. Děsil mě večer. Míra a já jsme měli dohodnuté fitko a pak mi tam najednou přišel ten Anděl, se kterým jsem nepočítala. Znamenalo to vzít si do fitka i šaty, make up, kulmu, atd. Doufala jsem, že se moc nezpotím, ale nějak mi to nevyšlo. Hodinku jsme makali, i s trenérem a já pak vlítla do šatny a začala se připravovat. Ani nevím, jak jsem to stihla. Bylo to zvláštní. Během mé přeměny z upocené holky ve sportovním tričku na dámu v šatech s večerním make-upem se v šatně vystřídalo pár žen a pobaveně na mě koukaly. Jedna se mě dokonce zeptala, jestli se chystám jít cvičit 😀 Vypadalo to, že si oddychla, že se maluju do televize, a ne na cvičení. :))

Andělé byly moc pěkní. Líbilo se mi to. Bavili jsme se. A to je důležité. Po předávání jsme si, Míra a já, dali ještě jeden drink a mazali domů za Maruškou, vystřídat sousedku.

Ve středu jsem byla pozvaná na předčasnou MDŽ oslavu s Lindexem. Bylo to v krásném pronajatém apartmánu na Praze 1 a sešlo se nás hned několik. Musely jsme si to vyšlapat do 4.patra a stálo to za to. Dámský brunch, krásné outfity, měly jsme tam i dámy na make up a vlasy, dokonce i bublinky (já si spíš jen cucla, protože je špatně snáším). I když se všechny různě potkáváme, nikdy není čas si popovídat. A tentokrát to šlo. V klidu, v hezkém prostředí a bez spěchu někam jinam.

Pak už jsem musela jít domů venčit pejsky a vyzvednout Marušku. Přinesla jsem jí pár makronek. Miluje je. To bylo radosti. A tatínek měl svátek. Tak mu taky něco zůstalo. 🙂

Když Maruška usnula, jela jsem rychle něco natočit, ale to asi ještě nesmím říct. Bylo to zábavné. Hned pak zase domů. Míra na mě ještě čekal. Většinou na sebe čekáme, když je jeden z nás večer pryč.

Ve čtvrtek jsem schůzkovala. Jednu ze schůzek jsme měli venku. Bylo krásně a sluníčko už tak hřálo. Než jsem přišla domů. Pak se to zatáhlo a bylo šedo a hnusně. Stejně jsem na lezení s Maruškou vzala i pejsky, abych mohla využít tu hoďku volna a jít je do Stromovky vyvenčit. Provětralo mi to hlavu. Asi tak, že jsem v osm usnula s Maruškou a vzbudila se až v půl sedmé ráno druhý den.

V pátek ráno jsem byla hostem na rádiu Impuls. Dostala jsem tam velikou kytku k MDŽ a snídani. To se mi moc hodilo, ta snídaně. Před tím jsem to totiž nestihla.

Bohužel Maruška i Míra nastydli, a tak jsme museli zrušit naplánované plavání pro Marušku (s nudlemi jsme jí do vody nechtěli pouštět) a my rodiče jsme pro změnu vypustili náš trénink. A tak jsme si aspoň udělali příjemný a ničím nerušený páteční večer. Těšili jsme se, jak si dáme skleničku, až Maruška usne, ale nakonec jsme usnuli všichni tři. Nejspíš už je jarní únava v plném proudu.

Víkend byl upršený a větrný, tak jsme ven radši moc nechodili. S Maruškou jsme si hodně četli, psali písmenka a hráli si. Pohádky v televizi už jí skoro nepouštíme. Přes týden vůbec, o víkendu jen jednu, dvě. Moc se snažíme o to, aby si zamilovala knížky. Mám takovou radost, když jí někde najdu s knížkou v ruce. Sice ještě neumí číst, ale má spoustu obrázkových knížek. V sobotu večer jsme si udělali přeci jen domácí kinopředstavení S popcornem a ve společnosti Ronji, dcery loupežníka. To bylo tak hezký. V neděli pak běhala doma v šatech a říkala, že je jako Ronja. Už jen ten les jí prý chybí.