#11

4.2.
Tak jsem zase malinko pozadu. Omlouvám se. V sobotu jsme odjeli na hory a já si v úterý všimla, že jsem zapomněla napsat BLOG a dát to v pondělí ráno na stránky. Pak jsme spadla, musela do nemocnice a od té doby, i když by se zdálo, že mám spoustu času, nechávám počítač zavřený.

Takže můj první únorový týden zde. Musím se přiznat, že se už moc těším na jaro. A to zrovna teď sedím v Rakousku na horách, venku svítí sluníčko, na vrcholích kolem mě svítí čistý bílý sníh a já se zlobím, že se nemůžu jít projet. Stejně si už moc přeju jaro. To probouzení přírody, kdy lístečky stromů jsou každý den větší a zelenější. Těším se na kytičky, jak budou vystrkovat své hlavičky z ještě zmrzlé země. Na to, jak všichni jakoby ožijí a těší se ze života. Budeme zase víc jezdit na chatu a odložíme ty těžké bundy a šály a čepice a hucule… V létě je člověk lehčí. Pohyblivější.

A únor k jaru směřuje. Je krátký a hned po něm následuje březen. Delší dny, méně tmy. Miluju světlo, proto se na ty delší dny těším. Moje produktivita je nejsilnější právě za světla. Mám to tak, jak káže příroda. V noci (ve tmě) odpočívám a se sluncem se probouzím. Když slunce zapadne, jede můj motor (tělo) pomaleji. Kromě koncertů. Tam se rozsvítí reflektory a simulují mi slunce. 😀 Nějak okecat se to dá vždy. :)))

V pondělí ráno se mi Maruška nezdála. Teploměr ukázal 37.3 a bylo rozhodnuto. Zůstává doma. Měla jsem štěstí, že sousedka měla ten týden volno a mohla mi tak Marušku pohlídat, když jsem musela někam odejít. V pondělí to byl zrovna mini rozhovor na Primě. Taková rychlovka. Na téma nový videoklip a Avon pochod. Byla jsem hned zpátky doma. Snažíme se, když je Maruška nemocná a moc netrpí, aby se nekoukala jenom na pohádky. Máme spoustu her a knih, nebo si malujeme a skládáme puzzle. Ty zase miluju já.

V úterý se teplotka neměnila, Marušce tekly nudle proudem a tak jsme zase měly domácí hrátky. Tatínek v práci, holky doma. Užíváme si to. Můžeme se spolu válet a dělat blbosti.

Ve středu jsem pak usoudila, že už jí nechám doma do konce týdne, že nemá cenu to pokoušet, když jedeme v sobotu na hory. Teplotka pořád 37.3, nudle už malinko lepší, za to se začal hlásit kašel. Já ty chřipajzny nesnáším. Vyndala jsem ze skříně inhalátor a Maruška to měla povinně u pohádky. Moc jí to nebaví, ale pomáhá to. Taky jsem z ložnice přinesla zvlhčovač vzduchu, kam dávam mátový olej, aby se vše pěkně provonělo a pomohlo lépe protáhnout dýchací cesty.
Musela jsem ten večer na otočku na jedno krátké vystoupení. Jel se mnou i Ondra (kytarista). Bylo to jakoby Show Jana Krause na jevišti a já do toho zpívala pár písniček. Jako hosté tam vystupovsli např. Zdena Studénková, Vašo Patejdl atd. Bylo to jen na hodinku a pak jsme zase jeli domů.

Ve čtvrtek už jsem té práce měla malinko víc. Hlavně pracovní schůzky o budoucích projektech. Jelikož nemáme babičky a žádnou chůvu, jenom hlídací kamarádky a nikdo tak narychlo nemohl, musela jsem pár schůzek přesunout k nám domů. Maruška byla zvědavá a měla uši všude, ale takhle mohla zůstat pod peřinkou doma v teple.

Poslední den před jarníma prázdninama. Pátek. Měla jsem rozhovor v rádiu Kiss, jinak byla zase pořád s Maru doma. Večer k nám přišel na návštěvu náš budoucí trenér (Ano, můj muž a já budeme zase chodit do fitka cvičit a rovnat si záda). Povídali jsme o našich cvičících plánech a bolavých končetinách. Už se docela těším. Do fitka jsem chodila naposledy před Maruškou, když jsem potkala Míru. A pěkně pravidelně. Potřebuju trenéra, aby mě naháněl. Sama se moc nepřemluvím. Tak jsem teď plná plánů a věřím, že to půjde. I proto, že se i Míra rozhodl do toho jít se mnou, je to jasná věc. Budeme fit.

Večer už jsme jen balili. Maruška padla za vlast a my měli čas a klid. Já ještě proháněla nějaké věci pračkou, aby bylo vše ráno připravené a nemuseli jsme mít stres.
V sobotu ráno jsme už byli natěšení, narvali troje lyže, tři snowboardy, tři helmy, 2 kufry, několik tašek s jídlem, baťoh s GoPróčkem a s dronem do auta a vydali se na cestu. I svačinu jsem měla připravenou. Spokojeně jsme chroupali mrkvičky (mám teď na mrkvi vybudovanou závislost). :)))

Odpoledne jsme dorazili do Spital am Phyrn. Náš apartmán je na farmě Dansbach. Hned proti hlavnímu domu je obrovská stodola, kam můžou děti chodit koukat a když chtějí, i pomáhat. Mají spoustu kraviček, které každý večer kolem 17h dojí. Mají telátka, slepičky a hromady sena. Děti byly u vytřžení, že se můžou pohladit krávu. Některé kravičky cukaly, jiné si to uživaly. Pak pan majitel nahrnul traktorem trávu a děti popadli vidle a házeli to po kouskách do žlabů. Byla jsem překvapená, jak jim to šlo. Maruška poprvé v životě držela v ruce vidle. Pro městské dítko hodně zábavná věc. Plánujmeme se sem někdy vrátit. Jsem zvědavá, jak jí to bude bavit po týdnu.

V neděli jsme pak ráno jeli konečně na kopec. Počasí bylo ok, dokonce chvilku svítilo i sluníčko. Maruška vypadala, že to lyžovaní úplně zapomněla a začátek s ní byl pro mě docela krušný. Já nejsem ten úplně nejlepší lyžař, plužila jsem vedle ní, abych jí to aspoň nějak připoměla. Nakonec si vzpomněla. Uf.

Další týden bude v pondělí.
Líbám.
M.