#3

Ahoj kamarádi.

Je to neuvěřitelné, že je zase neděle. Asi to bude tím, že jsem toho zase měla poměrně dost. Stříhám metr, odpočítávám dny a v hlavě už si balím, co budu potřebovat. Na naší dovolenou. Vím, že řeknete – hlavně opalovací krém a plavky… Ale cestování s dítětem, to je vždy trošku víc logistiky, než by si člověk myslel. Musíte myslet na všechno. Plus léky a hračky a pastelky atd. Ale už je veliká, tak toho tolik nepotřebuje.

A teď k mému týdnu. V pondělí jsem zase s kamarádkou pekla perníčky. Je fakt hodná. Udělala dvojitou dávku těsta, abychom už jen vykrajovaly a pekly a zdobily. Holčičky, její a tu mojí, jsme uklidily do pokojíčku, aby si hrály a my dvě jsme si udělaly kafíčko a začaly péct. Udělaly jsme toho hodně. I pár rockových lebek 😀 Zdobení mě asi baví nejvíc. Malovat na ty krásné tvary něco legračního. Snad se všem, kteří je budou jíst, budou líbit. Mám je ve vánočních krabicích už uklizené. Čekají na všechny, kdo přijdou na ty vánoční koncerty. Snad vyjde na všechny. Jinak to byl den docela klidný. Dopoledne jsem měla zkoušku s kapelou. Je třeba, si ty písničky pořád připomínat a zkoušet, aby si to krásně sedlo. A protože budu mít i hosty, se kterými budu zpívat jiné písničky, museli jsme se učit i ty. 

V úterý večer mi lehla Maruška. Přišly horečky a odešel jí hlásek. Nejdřív mluvila jako rockerka po týdnu tour a paření v klubech, potom se jí její hlas vydal někam směrem ke Zvonilce. Tenoučký a vysoký. Sama se tomu musela smát, jak mluví. Nejkrásnější na úterý ale bylo, že se mi podařilo překvapit mojí nejlepší kamarádku. Už dlouho si přála nějaké společné tetování. Tak jsem vše s mojí jinou kamarádku naplánovala. A vyšlo to. Bylo to super. Byla tak překvapená, tak šťastná. Teď nám oboum zdobí pravou ruku trojice ptáčků. Znak svobody. Znak přátelství. Už navždy. Jsem tak ráda, že se jí to líbilo. Co tetování spojí, nikdo nerozpojí 😀 

Ve středu ránu už jsem zase frčela do televizního studia. Nevím, jestli to smím prozradit, tak radši nic neřeknu. Jen, že nás tam bylo víc, hodně jsme se smáli a trochu jsme hádali. Na oběd jsem zase byla doma u mojí pacientky. Teplota ustoupila, nálada byla skvělá, dělaly jsme blbosti a koukaly na pohádky. Musím říct, že v tom celém koloběhu, kterým teď procházím, mi to moc pomohlo. Sedět na gauči s mojí holčičkou, obě jsme měly na sobě naše legrační leopardí oblečky s ocáskem a koukaly spolu na Šťastnou hvězdu atd. Pak přišel i tatínek. Pro něho bohužel žádný leopardí obleček nemám. Jinak by byl od nás pravděpodobně donucen. Jelikož jsem se od Marušky nechtěla hnout (ani vylézt z mého leoparda), zůstaly jsme celý den doma. Horečky pořád kolem 37,4. Uvařila jsem plný hrnec bolonéské omáčky, druhý hrnec plný nudlí, nastrouhala další kopec parmazánu a hody mohly začít. Máme v domě jednu mladou bubenici, která se k nám přidala a dokonce přinesla bubny i k nám domů, aby jsme si mohly zahrát. Děkuji všem sousedům, že jsou tak shovívaví. Abyste si nemysleli – ty bubny nejsou ty typické, hlučné… Jsou elektrické, takže toho není moc slyšet. Jen šlapák. Každopádně si nikdo nepřišel stěžovat. Večer jsme byli pozvaní na vyhlášení top 10 restaurací Grand Restaurant P. Maurera, které se konalo v Mercedesu na Chodově. Samá auta a dobré jídlo. Bohužel jsem toho moc nemohla ochutnat, jelikož jsem dostala pozvání do Události v kultuře na ČT Art a tam jsem moc chtěla jít. Tak jsem si na chvilku odjela na Kafky na rozhovor a zase zpět. Zbyl na mě více méně jenom dezert. Ale stál za to. :)))

 Maruška se mi začala zotavovat. Určitě jí pomohly ty moje špagety 😀 Sbalily jsme kufry a odfrčeli i s tatínkem vlakem do Bratislavy. Finále Československo má talent. Začala jsem být nervózní. Protože i když to na mě nemá úplně nějaký vliv, kdo vyhraje a fandila jsem všem finalistům – stejně to někdy až moc prožívám. Vždyť jsem to pořád ještě já, žádná změna se nekoná, i když mi na věku přibývá, pořád jsem Holka citlivá 😀 V Bratislavě ještě rychlá zkouška šatů. Vybrala jsem si ty nejkrásnější. 🙂 Protože jsem při finále také zpívala, měla jsem na to své vystoupení jiné šaty, než ty, ve kterých jsem seděla po dobu celého živého vysílání v porotě. Šlo to rychle. Vrátila jsem se do hotelu za Mírou a Maruškou. Ta vytuhla už v autě na cestě z nádraží, před 20h. Měli jsme klid a čas a tak jsme si, můj muž a já, otevřeli lahvinku a v koupelně na zemi si ještě dlouho povídali. Dlaždičková romantika.

Fináleeeeeee. To byl fičák. Zkouška, generálka, vysílání. Byly to nervy. Hned po začátku se něco pokazilo, technické problémy a my pouze dostávali po částech informace, co by se dělo, kdyby se to muselo celé zrušit. Plný sál lidí, spousta lidí před televizí, naši finalisti na jevišti… Konec dobrý, všechno dobré. Vyhrála úplně nečekaně mladá bubenice Nikolka. Její reakce byla krásná. Tolik upřímné radosti, slzy, smích, nevěřícnost. Nic hraného. Krása. Gratuluju ještě jednou. Samozřejmě jsme pak měli žůrku – party. Zůstala jsem do 4h do rána. Jauvajs. Na pátou jsem měla nastavený budík. Ehhmmm. To mi nějak nevyšlo.

 V sedm ráno mě vzbudil Mireček, že je už sedm. Rychlé panikaření a balení, taxik na nádraží, nový lístek na vlak, jiný vlak a šup směr Košice. 6 hodin. Moc dobře mi nebylo, ale nakonec jsem se do košického divadla dostala. Dokonce ještě v čase zkoušek. Zpívala jsem 3 písničky z mého nového alba s orchestrem Gustava Broma. Bylo to jiné, ale dobré. Teď už se mi chce spát, proto končím. Vlak zpět do Bratislavy mi jede v 5:30. Telefon s budíkem si dám daleko od postele, abych si ho zase ve spánku nevypnula.

Drže mi palce.

Vaše, Marta

Komentáře
  1. Šárka napsal:

    Hezký den! Slušná hoňka celý týden a věřte, že bude hůř, teď Vaše hvězda poletí vzhůru, neb Vaše album je, nebojím se říci, Boží! Plánujete nějakou tour? Ráda bych ty pecky slyšela i naživo a jelikož nejsem z Prahy,tak Trutnov by byl fajn
    Mějte se všichni krásně a hlavně zdravíčko!
    S pozdravem… Šárka

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů