#4

 Před týdnem jsem ležela v posteli v Košicích. Už jsem měla po vystoupení. Sice mě ještě zvali na večírek, ale já se moc těšila do postele. Pustila jsem si nějaký šíleně sladký film a psala u toho můj blog. Dnes mám po zkoušce, sedím u stolu a v televizi si pouštíme můj teď úplně nejoblíbenější film – The Greatest Showmann. Jsem totálně zamilovaná. Nádherná hudba, překrásná choreografie, krásní lidé a silný příběh. Za poslední dva týdny jsem to viděla minimálně 5krát. A soundtrack posloucháme každý den. Maruška i já už ho snad umíme nazpamět i pozpátku 😀

V pondělí ráno jsem vstávala ve 4:45. Tentokrát jsem si radši dala telefon s nastaveným budíkem na psací stůl, dál od postele. Nechtěla jsem v polospánku budík jen vypnout a spát dál, ale vstát a chytnout vlak v 5:30. Podařilo se. Vlak odjel včas, se mnou na palubě. Vyndala jsem si Maruščín deník, barevné tenké fixky a začala dopisovat pár posledních dní. Naproti mě seděla moc milá „maminka“ z Košic. Na ruce měla roztomilé tetování, které ji nakreslila její malá holčička. Ukázala jsem jí výtvor mojí malé holčičky a povídaly jsme si skoro celou cestu. Dokonce jsem od ní dotala i „desiatu“ – svačinu. Moc děkuji, milá Riuška, za spolujízdu. Před Nitrou jsem na chvilku usnula, v Bratislavě šla do hotelu a chtěla hned do města, ale poslechla jsem mojí kamarádku, která mi napsala, že bych si spíš měla jít lehnout. Zalehla jsem a bylo mi blaženě.

Odpoledne jsem nakonec přeci jen vstala a šla se projit. Dokonce jsem si i užila masáž mých unavených nožiček. Přijely za mnou i moje kamarádky a porotože jsme měly čas, šly jsme se projít na Vánoční trh. Musím se přiznat, že to bylo zvláštní, protože nejsem zvyklá, si jen tak někam sednout a nechat čas plynout. Každá maminka pochopí, co tím myslím. Pořád máme v hlavě tikající hodiny. Kdy mám kde být, že se nesmím zdržet. A bylo to dokonce fajn. Mimořádně.

 V úterý jsem měla promo. Z Prahy dorazil na vystoupení i můj kytarista Ondra. Na otočku. Zahráli jsme spolu 3 písničky a Ondra zase frčel zpět na další vystoupení. Já měla rozhovory a nějaká focení a pak cesta vlakem do Prahy. Šla jsem spát s Maruškou. Zase doma. Zase s ní. A s ním <3 Dva dny bez mojí rodiny jsou dlouhé. Home sweet home.

Středa. Nebe naprosto azurové. Tatínek v práci, my holky u Hostivařské přehrady. Bylo tak krásně, že mi bylo líto zůstat doma. Maruška už skoro nekašlala. Dobře jsem ji navlíkla, sbalila pejsky a naší sousedku a místo plánované hodinky, hodinky a půl, jsme zůstaly v lese a na louce 3 hodiny. To je přesně způsob, kterým se mi relaxuje nejlíp. Všichni jsme byli štastní. Pejsci vyběhaní. My holky vyskákané. Plíce provětrané. Doma pak ještě kakao :))) Prostě den snů. Po procházce jsem musela do optiky. Jedny brýle na čtení už mám, ale nějak se mi zkracují ruce 😀 . Bylo nutné mi oči přeměřit. A malinko se bohužel zhoršily. Ach jo. Jediné dobré na tom je, že jsem si mohla vybrat nové brýle. Chvíli to trvalo, najít ty pravé, ale už se mi vyrábí. Tento týden bych je měla mít. Tak se pak ukážu 🙂

 Večer byla Mikulášská u našich kamarádů. Každý rok o tom přemýšlím, jaké to pro děti musí být. Jestli by nebylo lepší nechat čerty venku, nebo jen opodál. Letos přišla čertice. Děti měly respekt. Odříkaly básničky, odzpívaly písničky, uznaly chyby a potěšily se nad pochvalou. Jen co se čertice vzdálila, bylo všechno zapomenuto a děti zase řvaly na celý byt. :))) Já se jako malá schovala pod klavír. Pak jsem se divila, že má Mikuláš stejné boty jako můj brácha.

Čtvrtek byl také docela klidný. Kromě mé fyzioterapie, očkování a pracovní schůzky, která byla u nás doma, jsem trávila čas s Maruškou. Ven se nám moc nechtělo, venku bylo šedivo a poprchávalo. Ale daly jsme to a dvě hodiny se procházely po Stromovce (pro mimopražské krásný park u Vltavy). Když už Maruška nechodí do školky, tak ať se aspoň vylítá venku, vyvětrá a zablbne.

V pátek jsme jeli s Ondrou do Butlers vyzvednout dekorace na moje Vánoční koncerty. Myslím, že jsme vybrali dobře. Kdo dnes nebo zítra dorazí, uvidí a sám posoudí. Odpoledne jsme vyzvedly Míru v práci a vyrazili celá rodinka na Karlovarsko. Vystupovala jsem tam v kostelíčku kousek od Karlových Varů. Po vystoupení následovala slavnostní předvánoční večere u našeho hostitele ve společnosti celé řady zajimavých hostů. Moc příjemně strávený večer. Pomalu tu vanoční atmosféru začínám chytat. Dnes si ozdobím stromeček, i když jen na koncert. Takhle brzo jsme ho ještě nikdy nezdobila.

 V sobotu brzy ráno jsme se vraceli do Prahy, protože jsem byla jako host v přímém vysílání v Českém rozhlasu. U Aleše Cibulky. Bylo to moc fajn. Doma pak na mě čekal oběd, po kterém se sešla celá naše rodina. Moje sestřička Eliška slavila narozeniny. Měla krásnou oslavu. Tak ještě jednou – vše nejlepší k Tvým narozeninám, Eliško. Milujeme Tě.

I když neděle je od slova nedělat, tak jsem stejně nemohla úplně odpočívat. Měli jsme ještě zkoušku s kapelou, ať si to před koncertem přehrajeme a pořádně se na Vás připravíme 😀 Maruška mě doprovodila a dokonce si se mnou i zazpívala. Musím říct, že jí to opravdu jde. Jsem tak pyšná. Ani se moc nestyděla. Vždy, když jí dám mikrofon, už ho nedostanu zpět 😀

Moji milí. Mějte se krásně, s některými se uvidím ve Vnitrobloku, s některými až po Novém roce. Opatrujte se. Příští týden zase na viděnou a na počtenou.

Vaše Marta