Dovolená skončila, nový rok opravdu začíná.
A jsme tu.
Jetlag nebyl tak hrozný. Přiletěli jsme ráno, takže jsme přes den vybalovali a uklízeli a hráli si na neděli, i když byla středa. Snažili jsme se hlavně neusnout, což se nám v 19:30 už nepodařilo. Všichni jsme usnuli dohromady na jedné kopě v naší posteli. A v pět ráno jsme zase měli párty 😀 Všichni vzhůru, vyspaní. Tak jsme si dali snídani a vlastně to bylo moc fajn. Venku tma a klid. Měli jsme na sebe čas, snídali jako v obrázkové knížce všichni u stolu a beze spěchu. A to v pracovní den. 😀 Jsme si říkali, jaké by to bylo fajn, kdyby to tak bylo vždy, ale o pár dní později, když jsme se vrátli i časově do normálu, jsme o tom nechtěli ani slyšet.
Míra šel hned zase do práce. Já měla pracovní až víkend. Nejdřív do Bratislavy na dotáčky Talentu 2018. A když už jsem v té Bratislavě byla, stačila jsem si ještě zazpívat s Ondrou Brzobohatým na plese. Začalo mě bolet v krku. Měla jsem opuchlé uzliny a ta jedna byla tak velká a bolavá, že mi nešlo ani polykat. Ale cucala jsem bonbónky a šetřila se. Vystoupení dopadlo dobře. Adrenalin s námi dělá divy. Hned po vystoupení jsme šla poctivě do postele. V neděli jsem totiž měla namířeno do Vsetína, kde jsem spolu s Vaškem Noidem Bártou, Zlínskou Filharmonií a projektem ROCKSYMPHONY vyprodali kulturní dům. Venku padal sníh a jižní Morava byla úplně zapadaná. Vypadalo to tak krásně. Já to miluju. Takovou tu Ladovskou zimu. Když vlak dojel do Vsetína, tak jsem měla pocit, že spíš klouzá po sněhu, než aby jel po kolejích. Ty totiž nebyly vůbec vidět.
Ve Vsetíně jsme vystupovali už hodně brzo. Koncert byl od 17h, což vlastně nebylo vůbec špatné, protože už v jednu hodinu v noci jsem se doma tulila ke svým nejdražším. Vždy jsem ráda, když nemusím zůstávat v hotelu. Doma se spí prostě nejlíp. Kdyby vás ROCKSYMPHONY zajímalo, můžete se podívat na jejich instagram (rocksymphonycz). V lednu nás společně čekají ještě 3 vystoupení.
30.1. – Ostrava
31.1. – Brno
3.2. – Praha
Další dny probíhaly celkem rychle. Měla jsem spoustu různých schůzek. Rozhovory, pohovory a setkání. Nový rok se probouzí a je třeba ho pořádně připravit a naplánovat. Všechny schůzky si dávam na dopoledne, maximálně do 15h, abych pak mohla vyzvednout Marušku. A protože jsme byli pryč, měla Maruška náhrady na lezení. Lézt chodí třetím rokem, ale mám pocit, že jako horolezec se už narodila. Jedna část dne, kdy je ve školce, tedy patří jen mně, druhá část patří jí.
Každopádně se při jedné schůzce domluvilo, že se stanou jedním z nových ambasadorů Avon pochodu. Mám z toho upřímně obrovskou radost a budu se na vás na všechy těšit, až spolu půjdeme pro dobrou věc Prahou.
V pátek jsem se konečně zase dostala na jógu. Nebyla jsem tam opravdu dlouho. Plánovala se mnou jít kamarádka, ale bohužel jí nebylo dobře, tak jsem to musela zvládnout sama. Sportuju ráda hned po ránu. Odpoledne už bych byla líná. Když jdu ráno, mám pak celý den pocit dobře vykonané práce. :)))
K tomu jsem začala malinko pečovat o mou stravu a tělo. V pondělí jsem dokonce držela půst. A docela to šlo. Až na večer. To jsem byla hlady docela vytočená a šla raději spát. Hladovou ženskou byste radši nechtěla potkat. Ale když to ta hladová holka zaspí, tak je druhý den super naladěná. Jelikož zvládla jednodenní půst a tak i boj svého žaludku proti sobě samé. Legrace. Pak už to není tak těžké, jíst míň. Dokonce mě to i baví. Uvidíme, jak dlouho.
Víkend byl super. V pátek večer jsme sbalili saky paky a odjeli na chatu. Stávají se z nás vesničani. Když můžeme, jedeme tam. Člověk si v přírodě vyčistí hlavu. Pejsci se vyběhají a je nám dobře. Hlavně bydlíme hned vedle mého táty, takže si naše děti pohrají a my se všichni užijeme.
V neděli jsem naše údolí opustila, abych jela natáčet můj další videoklip. Sice ten, který jsme točili před Vánocema, je teprve pár dní venku, ale není čas otálet. „Můj pár let nový brácha“ Vašek Noid Bárta mi nabídl, že mi ho rád, jako režisér a kameraman, natočí. Že ho to šíleně baví a že to pro mě udělá rád. Tak nebylo na co čekat. Vašek a jeho Eliška se na mě důkladně připravili. Měli pro mě kostýmy, paruky a dlouhý seznam záběrů. Ráno jsme se potkali a po líčení a naložení kamer, světel a agregátu jsme začali. Byla šílená zima, ale Voděradské Bučiny v tom mrazu vypadaly snad ještě líp než v létě. Bublá tam malý potůček, který byl částečně zamrzlý, kolem stále zelený mech a ty nekonečně dlouhé holé stromy zapadané vlastním loňským listím. Nádhera. Jako v pohádce. Do toho já. Oblečená taky jako v pohádce. Šaty nám půjčila Terezka Sabáčková. Děkujeme Terezko. Dlouhé, nádherné sukně. Paruky všech barev, květinové čelenky, zrcadlo a dveře do neznáma. Vypadalo to famózně. Když jsem pak viděla pár záběrů v kameře, tak jsem byla až překvapená, jak nádherně to vypadá. Bohužel jsme to nestačili celé dokončit, proto tma padla opravdu rychle, ale řekli jsme se, že se ještě jednou na jeden den sejdeme, abychom to dotočili. Je to krásné, že nemáme žádný časový tlak.
Ještě večer jsem se vrátila pro Marušku a Míru a frčeli jsme do Prahy. Hola hola, Praha volá, hola, hola, nový týden volá.
Vaše Marta.
Jako vzdy krasne blogy. Prijemne čtení, které zaujme, uklidní, zahřeje…dekuji za ne!
Krásné čtení,moc bych si přála,aby se Váš blog znovu obnovil<33