#9

21.ledna

Pondělky jsou pro všechny vždy malinko těžší, než jiné dny. Už i pro děti předškolního věku. Maruška se tak vždy přesune z postýlky na gauč, schová se pod deku a lamentuje, že je ještě unavená. To byste měli slyšet, jak pak večer říká, že ještě nechce spát. A ráno se jí nechce vstávat. Netušila jsem, že to začíná tak brzo 🙂

Měla jsem několik pracovních schůzek. Jedna z nich byla kvůli merchandisingu. Už mám mojí sólovou desku, českou kapelu, koncerty… ale žádná trička, placky atd. Tak jsme si sedli a přemýšleli, co chci, co potřebuji a co je možné. Bylo to tak fajn, že jsem skoro zapomněla na čas a odbíhala jak splašená pro Marušku na kroužek. Končilo nám 1.pololetí a jak jsme byli na dovolené, tak měla ještě pár náhrad, které se museli vypotřebovat. Stihla jsem to přesně, i když s jazykem na vestě. Stejně tam chtěla ještě chvilku zůstat. Moc jí lezení baví. Vždy si vzpomenu, jak ještě neuměla chodit, ale už mi všude visela jak netopýrek. Cizí maminky se na ní nemohly dívat, ale já už byla zvyklá. Ještě jí nebyly ani 3 roky, když ji vzal Míra poprvé na stěnu a ona na laně vylezla až do 18ti metrů a juchala si tam blaženě, jak se jí to povedlo. No a teď po dalších necelých 3 letech by už ráda na první závod. Jsem z toho malinko nervózní, jako správná maminka.

V úterý zase lezení. Já jí nenutím – chce sama. Většinou jezdíme autem, vezmu i pejsky, odvedu ji tam a pak se hodinku procházím s Kašparem a Melicharem po parku. Večer jsme šli s Mírou na chvilinku pogratulovat našemu kamarádovi Romanovi Vaňkovi k narozeninám a pak rychle domů do pelíšků.

Týden plynul. Ve středu jsem mimo jiné byla za kmotřičku krásné knihy o trvalkách v Botanické zahradě, ve čtvrtek jsem fotila se spoustou ostatních fotky na kampaň pochodu Avon. To bylo moc fajn. Jsem tam letos poprvé. Celé to focení probíhalo neskutečně příjemně. Byla tam spousta lidí, najednou se fotilo na několika místech, točil se hned i spot, dělali se rozhovory, mezitím jsme obědvali a povídali si, lidé přicházeli a odcházeli. Ani se mi nechtělo domů.

V pátek jsem zase schůzkovala ohledně jednoho projektu, který je zatím TOP SECRET. Tak uvidíme. Držte mi palce.
Pátek večer jsme si užili doma. Dokonce jsme šli všichni tři najednou spát. Moc nás to baví. Čteme pohádky, vyprávíme si a tulíme se. Pak Maruška obejme svoje plyšáky, otočí se a spí. Občas usnu s ní. Když je tma a potichu hraje nějaká audiokniha, tak se usíná raz dva. 

V sobotu po obědě jsme jeli do Chomutova. Zpívala jsem tam na plese a jelikož na ten ples šla i část naší rozrostlé rodiny, zůstali jsme tam tentokrát trocu déle a místo cesty domů si zaplesali. Maruška byla na noc u kamarádky, která má dvě holčičky, jednu dokonce úplně stejně starou, jako je ona. Takže řádily o 106. My ostatně taky. Střevíčky jsem sice neprotancovala, ale krátce po půlnoci jsme šli do hajan. Počkali jsme si samozřejmě na tombolu. Já na plesy normálně chodím jen zpívat, jinak mě to moc nebaví, ale tohle byl fakt parádní zážitek. A když se v tombole losovala jedna z hlavních výher, půl prasete, nemohla jsem si nevzpomenout na Hoří má panenko.

V nědeli na oběd jsme zase byli všichni tři pohromadě doma.
Ten týden zase někam zmizel. Ostatně jako vždy.
Mějte se nádherně,
M.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů